Napsat knížku je jeden z nejdivnějších nápadů, který se vám do hlavy dokáže vloudit.
Proč?
Protože vaši přátelé nečtou.
Protože dneska už nikdo nečte. A už vůbec nic dlouhýho. Ještě tak pár emotikonů na Instagramu.
Protože všechno už bylo napsáno.
Protože vás nikdo nezná.
Protože nejste Radka Třeštíková. Ani Alena Mornštajnová. Nejmenujete se Patrik Hartl. A nejste ani Influencer.
Protože knížek vychází milióny. Co milióny? Trilióny!!!
Protože skoro každý Američan chtěl být alespoň jednou v životě jako Kafka. Protože každý Čech zná buď Haška nebo Čapka. A vy nejste ani jeden.
Protože psaní není práce.
Protože to nikoho nebude zajímat.
Protože je to jen ztráta času a předem prohraný boj.
Můžete si stokrát myslet, že už máte ve svém věku rozum. Nemáte.
Ten hloupý nápad se vás drží jako žvejkačka na podrážce v parném létě. A vzpomenete si na něj pokaždé, když se znovu přilepíte ke knize nějakého jiného autora.
„To bych taky chtěl umět!… Neměl bych to přece jen zkusit?… Četl by to vůbec někdo?“. Samé otázky.
V další fázi přestanete vnímat okolí. Už nehledáte důvody proč ne, ale proč ano.
Protože za pokus to stojí.
Protože jste to přece vždycky chtěli.
Protože kdo nic nedělá, sice nic nezkazí. Ale ani nic nezkusí. A zkusit se má přece všechno.
Protože neumíte správně do zdi vyvrtat ani hmožděnku. A jediné, co jste za skoro padesát let stvořil rukama, byla ohrádka pro želvu a krmítko, kterému se vaše sousedka vysmála.
Protože vás svrbí prsty a vaše grafomanské sklony potřebují volný průchod i pravidelné venčení.
Protože psaní uklidňuje.
Protože se na chvíli stanete hybateli příběhu. A svět, o kterém píšete, se bez vás neotočí.
Protože vaše matka až tak milovala Remarqua, že vás chtěla pojmenovat Erich. A to přece musí být znamení!… nebo ne?
Protože zítra můžete bejt klidně mrtvej. A jen nerad byste později litoval, že jste tu zahozenou rukavici v trnitém křoví nezvednul.
A abyste si to pojistili, začnete o tom vyprávět každému, kdo je ochotný vás jen trochu poslouchat. Protože pak už musíte, abyste si z vlastní pusy neudělali slibotechnu. Ke všemu objevíte i další zástupné důvody. Když je porovnáte, zjistíte, že musíte.
Protože práce pro nadační fond vás baví, ale neživí.
Protože vaši obchodní partneři brzy zjistí, že vám je padesát. A je pravděpodobné, že vás dříve nebo později vymění za mnohem mladší a dravější model.
Protože opravdový bunjee jumping už byste dneska nemuseli přežít a tohle vypadá na slušný skok do neznáma. I tak doufáte, že neskočíte do zdi.
Protože sranda musí být, i kdyby fotra věšeli.
Držte mi palce. Já je budu držet vám!
Hoffee